.memories

6. ledna 2008 v 11:50 | .desdie |  >>remember this forever
Žánr: Depresivní
Postavy: June
Povídka o stesku a velké lásce...

June ležela nahá na prostorné posteli s hedvábným povlečením. Byla schoulená do klubíčka v temném pokoji, ruce měla zkřížené na prsou a dívala se do prázdna. I když dávno nebrečela, při sebemenším pohybu cítila, že má od slz ulepený obličej. Pomalu, ale jistě, propadala vzpomínkám a melancholii, jako tomu bylo téměř každou noc.
Měla zavřené oči a vybavovalo se jí všechno, co by měla už dávno zapomenout. Jeho smích, jeho tmavé, dlouhé vlasy, nedbale rozcuchané. A ty jeho oči, jeho přenádherné, šedé a hluboké oči, ve kterých se pokaždé topila.
Vzpomínala na jejich seznámení, na tu osudovou příhodu, kterou by většina lidí nazvala trapasem. Na jejich první schůzku, když ještě nikam nepospíchali a netlačil je čas a na první polibek, při kterém jí v uších naplno znělo ticho, naprosté ticho. Nebyla tehdy schopná vnímat nic jiného. Dokonce i vzpomínka na první hádku v ní vyvolávala vztek, a to to byla pořádná hádka. Padla ošklivá slova, ale brzo si odpustili.
Bezděky se přetočila na záda a schovala obličej do dlaní. Myšlenkami zabloudila k jejich prvnímu milování. Tak se ho bála a přitom to bylo, jako procházka rájem. Bylo to to nejněžnější, co do té doby v životě zažila. Šeptal jí nádherná slova, překrásné sliby, které nikdy nemohl splnit. Dobře to věděl a ona také. Znala je nazpaměť.
Kdyby nebyla tak strašně unavená, kdyby se necítila tak prázdná, nejspíš by se znovu rozplakala.
Prudce se posadila a v duchu se snažila sama sebe přesvědčit nevnímat minulost, jednoduše ji odstřihnout a zase volně dýchat. Měla ale zlé tušení, že to se jí nikdy nepodaří. A v podstatě to zase nechtěla tak moc.
Občas jí napadlo, že si sbalí svých pět švestek a navždycky se schová v jejich skrýši, jejich hnízdečku lásky. Tam strávili poslední den, poslední opravdově prožitý den jeho opravdového života.
Znovu se položila na postel a zahleděla se do stropu. Myslela si, že bude jen tak koukat ´do blba´ a na chvilku si uleví, ale to se taky nedařilo. Vztekle se zvedla z postele a přitom se rozhodla, že jí prostě zima, a že se obleče. Přešla na druhý konec pokoje, otevřela skříň a vyndala z ní volné tričko. Natáhla ho na sebe a rozhlédla se po pokoji, až se pohledem zastavila u dveří. Jak moc si přála, jak strašně moc si přála, aby zaklepal, vešel a zůstal tiše stát a čekat, až se vzpamatuje a vrhne se mu do náručí a celého, celičkého ho zlíbá.
To bylo ale jenom přání a ty se většinou neplní. Vrátila se do postele a přikryla se peřinou. Zase zavřela oči, i když věděla, že ještě dlouho nebude moci usnout. Že vzpomínky na každý detail, na každou chvíli, kterou spolu strávili, jí budou sužovat a později se jí vloudí i do snů. Užíralo ji to a ničilo, přesto se ale tohohle nechtěla a nehodlala vzdát. V hloubi duše se chtěla užírat dál. A zároveň doufala, že na ni čeká, a že pro ni schovává kousíček nebe, kam se uchýlí ona. Bude to trvat dlouho, ale doufala, že tam počká a že její místo nikdo nezabere.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama